Otázka, kterou jsme si položili na podzim roku 2006 zněla vcelku jednoduše: co se dělo v posledních dvaceti letech od pádu „železné opony“ s námi, s uměleckou imaginací, se společností ? Jak se dnes vztáhnout k dvaceti letům transformačního období, jehož jsme byli a stále ještě jsme součástí ?
Od takto široce formulovaného pocitu je v první řadě potřeba poněkud poodstoupit a začít přemýšlet o tom jak pocit, potřebu pochopit současnou současnost formulovat. Transformace před námi vyvstává jako časový úsek 1989-2009, v minulosti vymezený sametovou revolucí, pádem socialistického systému, který byl následován budováním nového společenského řádu. Transformační proces má přes svoji velkou komplikovanost vnitřní kompaktnost.